Metoda profesora Hejného vychází z předpokladu, že si děti nejlépe zapamatují to, co samy
objeví. Poznávají matematické souvislosti v prostředí, které je jim blízké (rodina, cesta
autobusem, schody, stavby z kostek), a v běžných životních situacích hledají a vyhodnocují
nejlepší řešení. Takto získané poznatky si mnohem lépe osvojí a zapamatují. Učitelé jim tedy
nepředkládají hotové informace, ale vedou děti k samostatnému přemýšlení a logickému
uvažování. Samozřejmostí je spolupráce dětí ve skupinách, práce s chybou je využívána
jako vítaný prostředek k diskuzi o možnostech a postupech při řešení úkolu.